|
Milí fandové, v sekci koncerty najdete report vystoupení z Olomoucké věznice, a dále i fotky....
Někdy kolem 10 hodiny volá Láďa, že už hodinu stojí v Praze a že je čas příjezdu poněkud ohrožen. Říkám mu, že to nevadí, že se vše stihne, ať je v klidu. Program má určité časové hranice a lze s nimi pracovat... Kolem 11, 15 volá, že přijede cca ve 13 hodin a o 12 se již setkáváme před bránou věznice... vždy, když jdu s někým poprvé do věznice, nevyhnou se tito klasickým "humorným" poznámkám... Láďa s Radkem nebyli výjimkou...
Na bráně procházíme standardní kontrolou - odevzdáváme zbraně, mobily a procházíme bezpečnostním rámem. Do "čekárny" za námi vstupuje mladý bachař s tím, zda máme tady koncert. A jedním dechem dodává, že je s tátou velkým fandou Ládi a kdy a kde zase bude Kreyson. Tak říkám dnes, za hodinku u Vás ve věznici bude "malinký předkrm" a příští rok plná palba... je spokojenej a vyloženě se těší. Vzpomínáme na pár koncertů kde byl a již si pro nás přichází hlavní kaplan olomoucké věznice Otto Broch. Mám jej velice rád, protože dělá poctivě svou práci a dokázal pomoci mnoha "ztraceným" případům... Srdečně se vítáme, je viditelně více než potěšen, že Láďa s Radkem přijeli a dává to zřetelně najevo. Říká, že je ve věznici celý den kolem toho velký šrumec, některá média u toho chtěla být, ale nebylo to nikomu vedením věznice umožněno... Já jsem celkem rád, protože toto setkání neděláme účelově, nýbrž Láďa se dlouhodobě věnuje spolupráci s Maltézskou pomoci a charitativním akcím a toto adventní setkání s "minikoncertem" mi v této chvíli přišlo nejvhodnější a nerad bych z toho dělal nějaké velké show.
Kaplan nás provází přes několik mříží a zámků, na jednotlivých odděleních si nás nevěřícně prohlíží, míjíme se s eskortovanými uvězněnými... zvláštní pocit. Vzpomínám si, že tak před deseti lety, když jsem tady začal chodit s jedním knězem, jeden z prvních kluků se kterým jsem se setkal byl sympatický, dlouhovlasý Milan, který poslouchal bigbít. Tehdy mohl mít nějakých 20 let a vždy jsem se těšil na setkání s ním. Kdyby tu ještě byl, tak by měl dnes určitě velkou radost... Tehdy jsem ještě studoval a proto jsem požádal šéfredaktora Sparku, zda by mi pro něj nedával starší čísla. Souhlasil, takže jsme měli více společných zájmů. Před dvěma lety jsme se setkali na svobodě na Noci plné hvězd...
V kanceláři kaplana se domlouváme na "programu" a kaplan nás prosí, že se s Láďou chtějí setkat dva vězni, kteří se z bezpečnostních důvodů nemohou zúčastnit společného programu. Láďa říká samozřejmě a za chvíli jsou přivedeni...
Ještě přichází další dobrovolník, resp. dobrovolnice Jana, která ve svém volném čase pravidelně chodí zde pomáhat a přípravy propukají naplno.
Bachaři postupně navádí jednotlivé uvězněné. Celé setkání začíná společnou bohoslužbou, kterou není nutné blíže popisovat (mohu pak třeba pro vážné zájemce). Po skončení přestavujeme prostor v kapli, přichází Láďa a následuje velký potlesk. Takové jednobarevně oblečené posluchače jsme ještě "na koncertě" neměli. Láďa představuje Redyho a zaznívá "Snad odpustíš". Láďa má menší-delší promluvu: "víme, že on odpustí, to je naše jediná naděje". To se mi moc líbí, posluchači jsou mimořádně pozorní, když to srovnám s některými kluby, kde pozornost byla někde jinde, tak kromě pozitivních vztahových efektů, to vystoupení má něco do sebe... Jeden z bachařů oficiálně fotí pro vedení věznice, takže možná získáme nějaké fotečky, uvidíme. Kluci si nesmírně chválí akustiku, dokonce uvažují, jak by zde mohli natáčet desku...
Láďa si jde do šatny, resp. kanceláře kaplana, pro chrastítka, a říká, že teď zahraje písničku, kterou složil pro kamaráda, který se dostal do vězení a byl v Olomouci (musím se přiznat, že jsem jej také v době ve věznici navštěvoval). Písnička tady sedla, když Láďa zpívá o mámě, ke které se chce vrátit, posluchači slzí... dnes bude napsáno ve věznici hodně dopisů ...
Jak říká Láďa, nejhůř dopadne ten člověk, který nikoho nezajímá. "Budeme se za Vás modlit o svátcích, za Vás zde!"(a já vždy přidávám, že také za ty, kterým bylo ublíženo"...). Jak Poslední den jsi má, tak Jsou rána byla o kámoších. Čas je neúprosný, dozorci naznačují, že musíme končit a uvěznění musí být odvedeni do cel.
Všichni Láďovi srdečně - trochu chápu opět znovu, co je to skutečně srdečně - děkují - jak uvěznění, kteří se k nám před eskortou ještě dostanou, tak také kaplan a dobrovolníci. Tvrdí, že to byl jeden z jejich největších zážitků.
Když čekám s klukama na chodbě, Radek říká, že má stále stísněný pocit. Procházíme zase přes oddělení, mříže a zámky. Znovu kontrola detektory a za chvíli se může nadechnout svobodného vzduchu, nádhera... Bachař má na bráně stále službu, takže se loučíme, že se uvidíme příští rok někde na koncertě Kreysonu (škoda, že mu ještě nemohu dát rozpis jednotlivých termínů, ale začíná se to hezky plnit...)
Naproti věznice máme v restauraci sraz s Marošem, jednáme o řadě novinek, které připravujeme a je toho až až. Maroš přišel s vánočním překvápkem na webu, který připraví přesně na Štědrý den. Některé věci zase od nás slyšel Maroš poprvé a byl z toho velmi příjemně překvapený. Poprvé jsem mu je prozradil zde, protože jsme o nich museli již jednat všichni. Také jsem jej prosil, že vše bude zveřejněno až k tomu nastane vhodný čas, protože mám zkušenost, že jsem jen něco naznačil a další den to bylo úplně v obrácené rovině napsáno na webu (jiném). Od té doby jsem skeptický ke všem těm tzv. férovým přístupům, každý si asi pod tím představuje něco jiného... ale to jsem odbočil...
Po krátkém loučení se rozcházíme a ještě večer mi Láďa posílá SMS, že tento projekt byl pro něj jeden z největších zážitků... pro druhou stranu zcela jistě také...
Josef
 |
