|
Je čtvrtek, počasí celkem slušné, sluníčko je na obloze a já se těším a pomalu balím. Snad to vydrží i na víkend říkám si. Ještě přežít zítřejší pracovní den a pak hurá na cestu. Pátek v práci pohodička, a asi jako většina účastníků srazu, nemůžu se dočkat až bude padla.
A je to tady. Sprcha, píchačky a hurá do auta. Pádím domů a beru věci. Co jsem asi zapomněl? Mám všechno? Nemám toho moc? Jet v kraťasech, nebo optimisticky věřit, že bude dobré počasí až do večera?  No nakonec volím to první. Ještě umýt auto ať nedělám ostudu a alou na cestu. V Kaznějově jsem o jednu odbočku minul směr Kožlany, ale naštěstí technika a mapa v mobilu mi dost helfla, takže jsem nedojel až v sobotu ráno. 
  
A už se blížím do areálu, kde už postává skupina fanklubáků. Zřejmě se udělují pokyny pro pobyt a podobně. Tam nesmím chybět, abych byl v obraze, říkám si. Každopádně venku už nebyla teplota tak veselá, jako v autě a tak to všichni dohání postupně pivem, slivovičkou a burčákem, kterého bylo na konzumaci tuším 30 litrů. V šest je večeře, křičí kdosi z davu. Troufám si tvrdit, že víceméně většina se oblékla do teplejšího, jelikož sluníčko už šlo do hajan a zima vystrčila drápy. S Vlasťuchem a Peřinou spekulujeme kam s klíčem aby byl přístupný nám všem a přitom ne jiným, a nemuseli jsme chodit spolu za ruce Po chvilce uvažování je jasno. Ale neprozradím  . A šlo se na guláš. Ten byl musím říct vynikající. Tolik mlaskajících gurmánů ve firemních dresech jsem na jednom místě ještě neviděl .
  
A to už se dostavili i ti naši kluci muzikantský. Láďa, Luděk, Zdenál, Reddy, které přivítal solí chlebem náš Bivoj Tom a pálenkou zase Gabča. Nedorazila jen nová tvář kapely - Peťa. Vypověděla mu službu baterie v autě. 
 
Řeč se točila okolo nového cd, které by Kreyson měl vydat v roce 2012 a na kterém se pracuje. Mluvilo se i okrajově o Damiens, o muzice všeobecně. ( Nebudu tu vypisovat vše, jelikož si jednak všechno nepamatuji – cesta a pivko, ale rád bych udělal zase s Láďou rozhovor, takže vyčkejte a pokud se najde čas, a dám dokupy otázky, tak se tam všechno dozvíte ). Rozhovor probíhal v humorné a odlehčené atmosféře a Láďa dodal, že je rád, že je mezi svými a slíbil, že s námi stráví všechny tři dny. A tak se taky stalo. Pak probíhala volná zábava a to co se nestihlo mezi fanklubákama probrat odpoledne se řešilo do pozdní noci. Někteří z toho byli tak unavení, že ač hrálo cd dost hlasitě, udělali si čas na spánek v pohodlném nepohodlí. Ale pak už byl čas jít do hajan a poslední vytrvalci odcházeli tuším něco okolo 4 hodiny ranní.
    
A je tu sobota. Okenice nepustí ani jeden paprsek do chatky a tak odhadnout kolik je hodin lze jen podle mobilu a hodinek. No když ale Peřina otevřel dveře, bylo to šok pro oči. Taková záře, která se najednou vloudila do chatky, to bylo na svářečské brýle. Jen tak jsem pronesl, že už vím, jak se asi cítí novorozeně po porodu a Vlasťuch se mohl potrhat smíchy. Asi má velkou představivost . No ale to už se účastníci srazu pomalu scházeli v jídelně na snídani. Někteří místo čaje nepohrdli pivečkem a debatovalo se o soutěži, kterou chystala naše Mišulka a která se měla konat po obědě. Když jsme viděli, kam všude věší modré fáborky, tak se nám tak trochu orosilo čelo  . Někteří z nás už měli v sobě i pět piv a slunce šplhalo pomalu, ale jistě nad naše hlavy, a tak jsme se jen mohli bát, jak tohle všechno skončí. A strach narostl o to víc, když prvním krokem v pivním pětiboji bylo, jak jinak, než vypít na ex jedno pivo. No ale teď v kostce popíšu tu pivní trať . Start byl u stolu, kde každý dostal kelímek s pivem ( mladiství a řidiči limonádu ). Nutno podotknout, že některým moc nejela, že Derisi . A to když byli ještě popichováni nejmenovaným jedincem, že Martuline . No a když soutěžící dopil pivo, popoběhl asi deset metrů, kde musel sebrat pivní tácky a trefit se do na zemi ležící obruče. Pokud se mu povedlo trefit, musel vzít prázdný sud piva a válet s ním slalom. Ten končil u dvou plastových kanistrů, kde musel z jednoho do druhého přelít cca deset litrů vody. Pak naložit ten samý sud na rudlik, oběhnout dětský kolotoč, branku, proběhnout rám pro houpačky a potom ještě pískoviště. Kdo v Kožlanech byl, ví, že to není zrovna hračka a trať je opravdu náročná . No a když se povedlo soutěžícímu překonat i písek, tak musel vzít další sud – tentokrát menší, protože po tom běhu by ten velký asi nebyl únosný a hodit ho co nejdále. Nutno dodat, že se házelo opravdu jen sudem a šavli nehodil nikdo  . Ještě zbývalo seběhnout zpět ke startu, kde byl zároveň i cíl a zatlouci do špalku hřebík.
   
No Mišulka to vymyslela dost zákeřně, každopádně zábava byla výborná. Peřina byl předjezdec, a když už se mu to tak líbilo tak si dal hned po ukázce trati jedno kolo naostro. Soutěžících se přihlásilo hodně, a tak se bylo nač dívat a bavil se celej areál. Někteří měli bezva čas, ale poslední disciplína zatloukání hřebíků vše změnila, když více ran dostal kladivem špalek, než hlavička hřebíku. Jiní zase ztroskotali na první disciplíně, což bylo pití piva na ex a někteří byli penalizováni za slalom, kdy sud táhli a neváleli že, Martuline. Já jsem závod taky zvládl, ač jsem po pěti pivech měl starosti, zda se mi podaří to šestý do sebe nasoukat a přežít to následně ve zdraví, ale čas 4,20, za který jsem do sebe pivo nalil, a závistivé poznámky že to je trénink z Chomutova ukázal, že strach nebyl na místě. Pak přišla na řadu kategorie žen. A bylo se nač dívat. Je fakt, že holky měly výdrž a nevzdávaly se. Těžko se to popisuje, to by jste museli vidět, vy kteří jste nebyli. Ale každý si zaslouží uznání, protože není důležitý na jakým místě kdo byl, ale že se zúčastnil a pobavil sebe i jiné. Ale to už se řeč stáčela na odpolední zápas fotbalového klubu Kožlany.
  
Peřina se ujal malování transparentů a na jednom mu jaksi nevycházel nápis, jelikož neodhadl jeho délku. Každopádně nakonec se mu všechny povedly. Hesla jako Kreyson fandí Olympii, Vy běháte, my pijeme, a nebo MŠ Tom česká lípa myslím Kožlanské nakopla natolik, že nakonec vyhráli. Čestný výkop měl Bivoj Tom, který se toho zhostil statečně. Bohužel polovinu prvního poločasu jsme viděli absolutně kulový, protože tribuna je postavená přímo proti slunci, takže to bylo jako doma, když manželky zapnou lampičku a probíhá výslech . Ale tyhle starosti nám zahnala klobáska z udírny, která chutnala přesně tak, jak vypadala. Naprosto výborná. Ale to už slunce zapadlo za protilehlý les a dalo se věnovat fotbalu. Před zápasem dorazil i Hrošan a tak jsme s Elannem a Derisem klábosili a dění na hřišti nám občas utíkalo. Každopádně nám neutekl závěr zápasu, kdy domácí sklidili od fanklubu potlesk na otevřené scéně a následně vyvolání zpět. A to celkem 2x . No a protože program byl fakt nabitý, tak se hned po fotbálku šlo na véču. Po ní proběhlo vyhlášení výsledků soutěže a zase bylo plno zábavy.
      
Poté nás čekal přesun do obce, kde se v místním klubu Fantasy Land – spíš diskotéce bych řekl, konal koncert tří kapel, mezi nimiž králem a hvězdou večera byl Vitacit a naši kluci. Zbylé dvě kapely byly Absolut Beafers a Fata Morgana. No tak večeři jsme dostali do našich pupků a oblékli si místo kraťasů rifle a bundy. Věděli jsme, že se nám budou večer hodit. Byla už tma, a cesta vedla cestou necestou, polem nepolem a kdo měl sebou baterku, nebo silně svítící mobil, měl vyhráno. Cesta měla asi 2km ale dalo se to ujít. A to už jsme stáli v klubu, kde místem na sezení krapet šetřili, no každopádně asi tam tak často nemají plno, jako když přijede fanklub Kreysonu . Sedáme si kde se dá, po skupinkách. Na podiu se objevuje první kapela. Posloucháme ještě s několika lidičkama z fanklubu, ale ani po druhý písničce nedokážeme poznat, jestli je zpěv v angličtině, nebo v češtině. Hudebně je kapela dobrá, jen skladby jsou si docela podobné, takže po pár minutách usedáme ke stolu. Hudba dobrá, dobře to znělo, ale zvukaři neudělali vůbec dobrou práci. Zpěv byl opravdu nesrozumitelný. Každopádně jsme byli všichni natěšení na Vitacit. Dokonce i Hroch, který jak jsem pochopil z toho co říkal, Vitacit uvidí naživo poprvé právě tady v Kožlanech. Slabší chvilka byla zvukovka, která trvala dost dlouho, ale pak nastoupili kluci a musím říct, že z nich energie přímo sálala. Láďa si to taky hodně užíval. To co s hlasem na podiu předváděl, to bylo neskutečný. Později jsem si dovolil rýpnutí, že když dává tohle, tak by dal i Vzdálenou.
  
Nevím přesně jak dlouho kluci hráli, ale troufám si tvrdit, že víc jak hodinu a půl pořádný muziky. Uprostřed setu Vitacitu nastoupil místo Kuřete Péťa, který během odpoledne konečně do Kožlan dorazil, a zazněly dvě nejnovější skladby Kreysonu. Poté nastoupil znovu vitacití dinosaurus Kuře a set pokračoval dál. Nakonec nechyběl ani přídavek v podobě Iluze . Před podiem bylo plno a atmosféra na podiu se rovnala atmosféře pod podiem. Prostě jedna rodina a pořádný mejdan. Kdo chodil a zažil koncerty Kreysonu a Vitacitu, ví o čem je řeč. Dokonce i Hroch si pochvaloval celé vystoupení Vitacitu. No a protože se večer dost protáhl a únava po perných dvou dnech, hlavně tom sobotním ( soutěž, fandění na fotbale a ještě koncertu) byla znát, tak jsme se skoro celej fanklub rozhodli jít zpátky do areálu srazu. Pár jedinců zůstalo ještě na Fata Morganu, ale prý je to nenadchlo, tak snad ani nikdo nelitoval, že nezůstal. Cesta zpátky utíkala poměrně rychle a vidina ulehnutí do postele byla blíž a blíž realitě. A opět někteří ne a ne spát Pár jedinců se našlo. Byl to perný den. Uteklo to rychle a zítra se odjíždí domů.
   
A je tu neděle ráno. Den odjezdu a čas loučení. Po včerejším únavném, perném a dlouhém dni se asi u snídaně všichni nesejdeme, říkám si. Okolo 8 hodiny otevírám dveře chatky. Zase je slunečný den a už od rána sluníčko docela hřeje. Někteří už mají sbaleno, jiní už odjeli, a další jdou na snídani. Taky si pomalu balím. Část ranních ptáčat schází k hospodě na snídani. Koukám se a vidím na terase stát Láďu, kterej už debatí s kytaristou kapely Absolut Beafer a má výbornou náladu. Když se nás fanklubáků sešlo posléze více, vzal kytaru a začal nás bavit. Zparodoval některé muzikanty, zavzpomínal staré časy, zazpíval pro některé provokativní skladbu Mám tě rád a sám se doprovázel na kytaru, a musím říct, že když člověk stojí v tom okamžiku vedle Ládi, ta skladba zní hned úplně jinak. To co se dělo, bylo asi nejen pro mě velkým zážitkem. Láďa měl opravdu dobrou náladu. Obešel s kytarou každého fanklubáka, fotil se s ním, a bylo vidět, že je šťastný, že mezi námi mohl strávit celé tři dny.
    
Úžasné tři dny, což nám posléze i sám řekl. Poděkoval za to, jací jsme. Tak nějak mi to, ač to byl čas loučení, paradoxně připadalo z těch tří dnů nejkrásnější a hodně citové. Někteří tyto okamžiky zaspali, někteří už byli na cestě domů, každopádně celé tři dny byl člověk jako v jiném světě a starosti nechal za bránou areálu. A tak to má být. Každý si ze srazu odnáší spoustu zážitků. Pro každého byl ten jeho tím nej, a musím říci, že kdybych měl vypsat všechny zážitky a situace, které se přihodily, tak je to na román a jsme tu do rána. Však ten kdo byl na srazu sám ví . A že nás bylo.
Ale jen krátce pár perliček:
Peřina při malování transparentů na fotbal jaksi neodhadl situaci a po jejich přenesení na trávu, kde měly uschnout zjistil, že se mu nápis propsal až na dlažbu a tam taky zůstal . Nevím, jestli to musel potom po srazu ředidlem uklidit, ale třeba to napíše on sám . A nebo sám pan šéf , který z toho moc radost asi neměl.
Další perlička byla, když Elann hledal Aivose, který šel do protilehlého lesa pro kameny. Prý má u něj klíče od pokoje a potřebuje se tam dostat. Po několika minutách zjistil, že je má v kapse on a ne Aivos.
Hlášek a srandiček proběhlo také více než dost. Dalo by se pokračovat dále, ale kdo na srazu byl, tak viděl a zažil, a kdo nee, pro toho je tento „kratičký“ report pozvánkou na sraz příští.
Hany1
 |
