|
(faktografický popis událostí kolem dokola, nikoli koncertu samotného)
V pátek již nemyslím na nic jiného, než na večerní koncert. Původně mi to nevycházelo a myslel jsem, že nepojedu, ale dostal jsem tolik osobních zpráv (díky za ně!), že jsem si vše zorganizoval tak, abych mohl. Teď jsem tomu velice rád. Taky Praha je Praha a setkání členů fan-clubu není každý týden...
Vyjíždím později než jsem očekával a po relativně delší době využívám dálnici D1. Většina aut spěchá opačným směrem, takže zanedlouho jsem v Praze... Kdysi kultovní klub Chmelnice nacházím hned po šesté hodině. Na pódiu jsou již panely, které patří k tour a potkávám se s našimi holkami, které jeli i s Peterem přede mnou. Na ně je vždy spolehnutí. V klubu jsou již kluci ze Soul Invention a samozřejmě Hany. To je nadšenec a kus práce za ním. Mám dobrou náladu a tušení, že to dnes bude stát za to. Na půl sedmou byla domluvena poradička vedení fan-clubu, chybí Helča. Maroš doráží úplně přesně a i moje maličkost se může zúčastnit porady. Řeší se soutěže, předávám informaci o konkursu a obecných výsledcích včetně termínu a místa konání. Domlouváme dokumentaci. Petera čekají další úkoly na webu. Shodujeme se, že návštěvnost webu je super. Navrhujeme také, že by se mohl udělat na web záznam jedné věci z koncertů pro ty, kteří se nemohli koncertů zúčastnit. Hany by to měl zajistit. V závěru schůzky přichází Helča a všichni další - Helča se omlouvá, že nestíhala... porada proběhla bez ní, Maroš jí určitě pošle zápis... Postupně si prohlížím všechny co přichází, a ptám se Hanyho, kdo je vlastně kdo. Padá na mne "patos" nad tím, jaká nálada a atmosféra a blízkost lidí se dá vytvořit z pouhého fandovství k jednomu zpěvákovi... ...To nelze napsat na kus papíru.
Po sedmé má přijít za mnou legenda fan-clubu Citronu a Kreysonu a Ládi vůbec - Jaro Topercer. Na schodech z klubu ho potkávám - společně s Láďou a Radkem... Periferním viděním nemohu přehlédnout Jardu - Love Vole, tak to je dobrý, zdravíme se. Jdeme s Jarem naproti do restaurace na krátké jednání, rád ho vidím i s jeho sympatickou přítelkyni. Má zajímavé nápady, zvláště co by šlo dělat s Citronem a dalším turné i v souvislosti s Láďou a Kreysonem... Trochu si je ale dobírám (je to tou mou dobrou náladou, zkouším je ze znalosti skladeb) a mám radost, že je nachytávám... Taky mi ukazuje nedalekou budovu, kde měl na poště pronajatý první poštovní box pro fan-club Kreyson, půjčený v té době od Aleše Brichty, který tady někde údajně kousek bydlí. Možná přijde, uvažuji... Když se vracím do klubu, na schodech jdu s dvěma dámami-fanynkami z Děčína, které sice nejsou ve fan-clubu, ale vystoupení si nemohli nechat ujít.
Soul Invention je dobrá kapela, ale podle mne to není úplně akustická verze. Publikum bohužel nereaguje. Ó té kapele ještě uslyšíme, vědí co chtějí a jdou za tím. Helča jde za mnou a zděšeně se mne ptá, že Jarda ji straší, že Láďova nová deska bude white metal. Nevím, co na to říci, trochu mne to zaskočilo. Že Láďa směřuje k white metalu psal již v letech kdy vycházeli Křižáci, tehdy bylo dokonce několik recenzí alba i v metalových magazínech v USA (pokusím se to najít a dát do archivu...). Několik Američanů si to album tehdy objednalo a dokonce tady přiletěl i maník, který chtěl zakládat fan-club v USA. Byl s námi na křtu desky "Klíč k mé duši", to si přesně pamatuji, pak jsme jeli společně na koncert do Grygova u Přerova. Spíše Helči vysvětluji, co je to vlastně white metal - bigbít, kde příběh písničky dopadne dobře. Není to vyčerpávající, ale snad jsem její obavy (ale vlastně jaké?) vyvrátil... Kdybych byl důsledný, tak o tom byla první i druhá deska Kreysonu, vlastně všechny desky. Myslím si, že na nové desce to bude podobné a texty budou asi obohaceny o další životní zkušenosti Ládi a jeho zrání. Pak si beru bokem Jardu, který tam ještě je (mám dojem, že pak odchází a zase přichází a zase odchází...) a říkám mu, ať Helču nestraší. Směje se a říká, že to tak nemyslí... vysvětluji mu různé odnože white metalu ale zdá se, že to zná.
Za chvíli jde Láďa na scénu. V šatně je skutečná pohoda. Je zde i Jirka Markvart, ten který dělá DVD a jeho žena pracuje na obalu. Jirka DVD posunuje k dokumentu, s čím souhlasíme, ale říkám všem zúčastněným-to se do 6.12. nestihne... Navíc ještě někdo navrhuje, že závěr DVD by mohly být exklusivní záběry z konkurzu na Kreyson
jako určitý most k další etapě. Nápad je přijat, to znamená, že musíme počkat do 17. 12. a já si uvědomuji, že reálné vydání bude první nebo druhý týden v lednu... ...První z fans, kdo vidí návrh obalu je Peter, Hany a Maroš (kde byla vlastně zase Helča?). Mám dojem, že se jim líbí...stejně jako klukům z Empire, kteří jsou také v šatně.
V sále se domlouváme, že koncert uvede Petr Korál a pak dá slovo Marošovi - Helča totiž přichází s návrhem, že uděláme společnou fotku fan-clubáků před pódiem. To je výborný nápad, není ve vedení fan-clubu náhodou... Ladíme začátek a za chvílli jdeme na to. Jsem překvapený, že pod pódiem se po výzvě Maroše shromáždí tak 20% klubu. Fotí se tak pěti aparáty. S jedním profesionálním fotografem z médií se domlouvám na zaslání fotografií... A koncert začíná. Pod pódiem hned od začátku kotel. Stál jsem vzadu a užíval jsem si to - sledoval jsem, jak řada dalších lidí v klubu fandí (ti kteří nejsou pod pódiem). Říkám si, tady se mělo točit DVD... setkám se s Petrem Korálem u baru a ptám se, tak co na to říkáš. Tvrdí skvělé, že v tak dobré formě Láďu nečekal.
O průběhu koncertu napíší jiní, nejsem totiž objektivní. Myslel jsem si, že byl jeden z nejlepších vůbec, ale to co jsem slyšel o Hrušovanech, tak... ještě že nám Hany odtamtud zprostředkuje snad nějaké obrázky...
Po skončení podpisovka, Maroš mi představuje fans s historickým průkazem FC Kreyson. Ach jo, furt řešíme ten archiv... S Mirindou, Elhá, Derisem se bavíme o zážitcích z koncertu. Sháním se po Hrochovi, ale ten tu údajně není... škoda, původně jsme se totiž domlouvali, že se tady možná setkáme. Konečně se seznamuji také s Aivosem. Kecáme a Hany mi ukazuje na kameře záběry koncertu. Aivose ale nepoznal... já se přiznám, že jsem nepoznal skoro nikoho, protože mám špatnou paměť na tváře, takže jsem se furt někoho ptal. Aivos mi říkal, že hrál fotbal na srazu FC Kreyson v Náměšti, nutil jsem ho, ať o tom napíše vzpomínku. Tvrdí, že není spisovatel. Tak jsem si říkal, že něco z tohoto pátku napíši já. Jsou to jen takové útržky postřehů z večera, ze kterého jsem měl moc dobrý pocit. Díky za něj všem, kteří tam byli.
Josef
 |
